Tato kratičká scénka se skutečně stala: „Co si dáš?“ houkne na mě číšník v jedné zapadlé dělnické hospůdce v pražských Holešovicích. V lokále jsem poprvé, a tak mě takhle zostra nabídnuté tykání na vteřinu překvapí. Házím to ale za hlavu a poroučím si guláš.
Následuje rychlý dialog: „Kolik knedlíků?“ „Stačí čtyři.“
„Dávám od šesti vejš.“ „To nesním,“ protestuji, ale rázovitý hostinský už přináší řádně naložený talíř. Když pak šestým knedlíkem vytírám zbytky omáčky, poklepe mi na rameno a utrousí: „Tak vidíš!“
Oběd prvotřídní, zážitek k nezaplacení. Jenže zpátky u počítače upadám do těžké letargie a následující dvě hodiny se marně nutím k práci.
Pauza na oběd má ostatně podle odborníků ještě další význam než jen doplnit energii.
Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz
