Potkáváme se před novým sídlem vlakvedoucích ČD, v pražské Olivově ulici nedaleko hlavního nádraží. V souvislosti s rekonstrukcí Fantovy budovy se zázemí vlakových čet posunulo na úroveň 21. století. „Rozdíl mezi průvodčím a vlakvedoucím je jednoduchý,“ vysvětluje nám sympatický mladý muž v bílo-modré uniformě. „Vlakvedoucí je nadřízený průvodčího, má na starosti celou soupravu a v případě potíží je to právě on, kdo má právo rozhodnout,“ dodává David Botur.
K práci vlakvedoucího se dostal jako mnoho dalších, sháněl brigádu a po absolvování vysoké školy dopravní už u vlaků zůstal. Titul inženýra prý v této práci může být výhodou. „Vlakvedoucí musí ovládat posun, musí vědět, jak spolu se strojvedoucím vyzkoušet brzdy, musí znát detaily všech vagonů, aby mohl ovládat dveře, a musí se vyznat třeba i v informačním systému,“ říká s úsměvem. Kontrola cestujících během jízdy je pak už jen třešinka na dortu.
Nastartuj svou kariéru u ČD!Co tě čeká
Proč na palubu
Kde začít
|
Přesouváme se na hlavní nádraží, v tu chvíli ještě netušíme, že nás během směny čekají opravdu horké chvilky. Jižní expres do Českých Budějovic přijíždí k nástupišti neobvykle brzy, takže cestující mají dost času se pohodlně usadit na svých místech. Jak vidí před vlakem muže v uniformě, hned se na něj vrhají s dotazy na čísla vagonů, umístění svých sedadel nebo na přípoje. Všemu čelí David Botur s úsměvem a odpovídá bez zaváhání, mnohdy i v angličtině. Ještě zkontrolujeme, zda jsou na konci vlaku rozsvícená červená koncová světla a vyrážíme na jih.
„Vlakvedoucí musí být dobrý psycholog. Vždy je dobré zachovat chladnou hlavu, protože nespokojený cestující ji už obvykle nemá,“ říká David. S kolegou má rozdělené vagony, které musí během cesty kontrolovat. Byť jedeme po koridoru, musíme chodit jako námořníci pěkně zeširoka, aby nás oblouky na trati nerozhodily. „Dobrý den, vaše jízdenky prosím,“ ozývá se kupé po kupé.
Maturita bez starostí
Vlakvedoucím se můžete stát už od 18 let. České dráhy nedávno navázaly úzkou spolupráci se středními dopravními školami po celé republice, pozice průvodčího či vlakvedoucího se dá totiž zvládat i při studiu. „Pokud student nastoupí na brigádu o letních prázdninách mezi třeťákem a čtvrťákem, může klidně pokračovat i během dalšího školního roku. Největší poptávka po práci vlakových čet je obvykle od prázdnin do konce roku. Od ledna si dají studenti pauzu, aby se připravili na maturitu, kterou se znalostmi provozu hravě zvládnou. A po ukončení studia mají kariéru u národního dopravce otevřenou,“ vysvětluje nám David Botur celý proces.
Zkušenosti z provozu mladým lidem nikdo nevezme, pozice vlakvedoucího je tak vynikajícím odrazovým můstkem. Nováčci obvykle začínají na osobních vlacích, když se ale osvědčí, dostanou se na vlaky vyšší kvality, expresy nebo IC.
Pokud míří ještě výš, třeba na mezinárodní vlaky EC do Německa a Rakouska, není problém, záleží jen na jejich schopnostech. „Velkou výhodou práce vlakvedoucího je předvídatelnost směn, jsem schopný si naplánovat čas třeba čtvrt roku dopředu,“ vysvětluje David.
Drama na kolejích? Hlavně s úsměvem
Do Českých Budějovic dorazil Jižní expres přesně na čas. Ještě zkontrolujeme soupravu, jestli ve vagonech nezůstal některý z rozjařených vodáků, a vyrážíme do města na oběd. Na obratu máme více než dvě hodiny, takže není žádný spěch. Přesto jsme na nástupišti dobrou půl hodinu před pravidelným odjezdem.
Se „štamgasty“ z ranního vlaku se už známe, říká strojvedoucí |
Za chvíli začne pípat aplikace ČD pro vlakvedoucí, nákladní vlak strhl u Hluboké trolej, náš vlak je proto odřeknut. Davidovi stačí jeden telefonát s dispečinkem, aby se dozvěděl další instrukce. Dirigující vlakvedoucí ho operativně přidělil k vlaku, který čeká ve Veselí nad Lužnicí, musí se tedy co nejrychleji přepravit tam. Svižně se přesouváme na stanoviště náhradní autobusové dopravy před budějovickým hlavním nádražím a chytáme první autobus, který míří na sever.
Když pasažéři zahlédnou uniformu Českých drah, opět se k ní vrhnou s prosbami o radu či o pomoc. I v takto stresové situaci se David Botur nenechá vyvést z míry. Odpovídá, radí, zároveň ale musí sám sledovat vývoj a co nejrychleji se přesunout náhradním autobusem do Veselí nad Lužnicí.
Tady na nás čeká souprava, která se už do Českých Budějovic kvůli stržené troleji nedostala. Rychle zkontrolujeme soupravu, zjistíme, jaké vagony jsou k dispozici a hlavně v jakém stavu. Cestující jsou usazeni, strojvedoucí jel naštěstí ve stejném autobusu jako my, takže netrvá dlouho a rychlík Vltava dostává souhlas k odjezdu do Prahy.
Ani teď se ale vlakvedoucí nezastaví, opět si musí s průvodčím rozdělit vagony a obejít je. Ani ne tak kvůli kontrole jízdenek, ale spíš, aby pasažérům vyhledal náhradní spojení a společně s dispečinkem zajistili přípoje. „Teď se krásně projevila souhra celé firmy,“ říká David, když si konečně na chvíli sedne. „Stačilo jen pár minut, aby nás dirigující přidělil k jinému vlaku, zavelel, že musíme stůj co stůj stihnout první náhradní autobus, a pak už šlo všechno jako po másle.“
Do Prahy přijíždíme v pozdním odpoledni s minimálním zpožděním, zastavujeme na hlavním nádraží, odkud jsme v poledne vyráželi na jih. Cestující vystupují a někteří Davidovi děkují, že by bez jeho pomoci byli během dramatické cesty úplně ztraceni. „A to je ta nejlepší odměna,“ směje se sympatický vlakvedoucí, bere si svůj kufřík na kolečkách a vyráží k dalšímu vlaku.
Do konce směny ho měl čekat už jen obrat do Plzně, ale po dohodě s dispečerem ještě doprovází navíc další rychlík Vltava. V Praze totiž kvůli mimořádnosti chybí vlakový doprovod tohoto spoje, a díky Davidovi se tak podaří zabránit vyššímu zpoždění. Jedeme jen do Říčan, tady už vlak od Davida přebírá původně plánovaná vlaková četa.
