KOMENTÁŘ: Co Čech, to živnostník? Spíše než podnikání u nás kvete švarc systém

Letošní rok přinesl zásadní změny v dohodách – konkrétně v dohodách o provedení práce (DPP). Tento typ dohod využívaly firmy především pro jejich jednoduchost a nízké odvody. To se však letos změnilo.

Cílem úprav bylo přiblížit DPP práci na hlavní pracovní poměr a získat tak pro dohodáře stejná práva a ochranu, jakou mají kmenoví zaměstnanci. Tím se ale situace zkomplikovala. Nově mají například nárok na dovolenou, ale musí počítat s vyššími a složitějšími odvody sociálního pojištění. Zaměstnavatelům navíc přibyla povinnost registrovat se a dohody hlásit.

Dohodáři tak sice získali více práv, ale jejich zaměstnávání se natolik zkomplikovalo, že se nevyplatí ani firmám, ani lidem. Řada z nich si proto vyřídila živnostenské oprávnění a místo zaměstnání svou práci firmám fakturuje.

Pro stát ztracené peníze, pro firmy příležitost s rizikem

Švarc systém je forma nelegálního zaměstnávání, při kterém lidé fungují ve firmě jako zaměstnanci, ale své služby fakturují jako živnostníci. Mezi firmou a „zaměstnancem“ není pracovní smlouva, ale zpravidla rámcová smlouva o službách.

Tento způsob zaměstnávání se státu nelíbí především kvůli nižším odvodům do státní pokladny, hrozí pokuty i zákaz činnosti. Proč firmy stejně jedou švarc? A co stát dělá, aby tomu zabránil? Předně kontroluje a kontroly zpřísňuje. Tresty nejsou mírné. Firmě hrozí až 10milionová pokuta, zákaz činnosti na 2 roky a trestní stíhání jednatelů. „Zaměstnanec“ může dostat až stotisícovou pokutu.

Riziko je obrovské pro obě strany. Proč tedy zaměstnávání na švarc systém nevymizelo? Jednoduše proto, že propast mezi odvody zaměstnance a OSVČ je obrovská.

Zaměstnanec odvádí násobně víc než „švarc“

Představme si modelového zaměstnance Karla, který se živí jako programátor. V jeho oboru je švarc systém běžný. Firmy často už v inzerátech uvádí, že hledají programátora na IČO. Jak vypadají odvody takového člověka?

Karel si ročně vydělá 1 450 000 Kč. S touto částkou se vejde do limitu pro první pásmo paušální daně. To znamená, že měsíčně odvede jen 7 498 Kč, tedy 6 procent příjmů. Zaměstnavatel za něj žádné další odvody neplatí.

Karel nemá nárok na dovolenou ani neschopenku. Vzhledem k nízkým odvodům se mu však vyplatí se dovolené vzdát a během roku jednoduše třeba odjet na měsíc k moři a nefakturovat.

Kolik by Karel odvedl jako zaměstnanec na hlavní pracovní poměr? Jen na dani je to 15 procent, tedy 2,5x víc. A to nepočítáme odvody na sociální a zdravotní. Zaměstnavatel za něj navíc každý měsíc odvede 33,8 procenta hrubé mzdy. Karel-zaměstnanec ho tak stojí o 490 100 Kč ročně víc než Karel-OSVČ. Vyšší náklady zaměstnavatel pravděpodobně promítne do Karlovy mzdy.

Řešení? Nebojovat s větrnými mlýny

Co by se tedy muselo stát, aby nelegální zaměstnávání vymizelo? Stát by musel zásadně snížit odvody zaměstnanců nebo natolik zpřísnit kontroly a pokuty, aby byl švarc pro firmu i zaměstnance zásadně ohrožující. Do té doby jen bojuje s větrnými mlýny.

Možná je načase přiznat si, že ty mlýny melou dobře. A zvážit legalizaci švarc systému tak, jak to zvažovaly už vlády v 90. letech.

Jen pro zajímavost, švarc systém nese jméno českého podnikatele Miroslava Švarce, který tímto způsobem zaměstnával dělníky ve své stavební firmě v 90. letech. Jednal o zavedení svého systému do české legislativy. K tomu však nedošlo, švarc systém byl postaven mimo zákon a jeho vynálezce skončil ve vězení.