Každá generace je jiná, o těch současných mladých to pak platí dvojnásob. A to i pokud jde o přístup k práci, nebo přesněji k rozdělení času mezi práce a svůj osobní život. Stačí se podívat na dva následující příklady.
Mám svou práci ráda, ale že bych pro ni dýchala, to zase ne. Chci mít čas a energii taky pro sebe, kamarády, koníčky... Chci si užívat života,“ říká loňská absolventka Michaela, která nyní pracuje v marketingu.
„Takový přístup vůbec nechápu. Nastupovala jsem do práce na přelomu milénia a to jsme se museli otáčet, když jsme to chtěli někam dotáhnout. Dělali jsme přesčasy, žádný úkol jsme si nedovolili odmítnout. A to vše na úkor soukromého života,“ popisuje zcela odlišný postoj k práci dnes šestačtyřicetiletá Andrea, která vystudovala andragogiku a živí se jako personalistka.
Toto je prostě současná realita. Zvláště nastupující generace dnes pojem work-life balance používají skoro jako zaklínadlo, jímž si obhájí právo na vyrovnaný život. A možná se někdy i trochu jako výmluvu, proč se v práci nepředřít. Hranice mezi tím je ale poměrně nenápadná – jak ji nepřekročit?
Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz
