K nejčastějším důvodům, proč sami sebe klameme, patří, že si své uvažování či rozhodování snažíme trochu usnadnit, nebo že si nechceme připustit, že jsme takoví, jací jsme. K nejčastějším sebeklamům patří následujících šest.
1. Kyselé hrozny
Jde o sebeklam, který popsal již starořecký bajkař Ezop. Jeho podstatou je, že to, na co „nemáme“, začneme vnímat v jiném světle. Tedy stejně jako liška v Ezopově bajce, která o hroznech, na které nedosáhla, prohlásila, že jsou kyselé.
Ilustrací tohoto sebeklamu je bezpočet. Nebyli jsme přijati na místo, o které jsme usilovali? Pak to místo asi nebude tak zajímavé, jak se nám původně zdálo, a ve firmě, která dala přednost někomu jinému, nepochybně vládne protekce.
Chcete slušně vydělávat v cizině? Vyberte si z nabídky práce v Německu od agentury Arcon. |
Když se nám nedaří zbohatnout, jak bychom si představovali, můžeme dojít k závěru, že bohatství stejně k žádnému štěstí nevede, a většina bohatých lidí je chamtivých a lakomých, a my s nimi proto vlastně ani nic společného mít nechceme.
Závěry v duchu „kyselých hroznů“ mohou být někdy správné, většinou však slouží jen k tomu, abychom si sami před sebou ospravedlnili, proč se nám něco nedaří. Když nám pomáhají, nemusí vždy vadit. Pokud však slouží toto zdůvodnění k tomu, že o něco, na co ve skutečnosti máme, přestaneme usilovat, pak tento myšlenkový klam příliš nepomáhá.
2. Efekt reflektoru
Jde o sklon věřit, že lidé v našem okolí si nás všímají daleko více, než tomu ve skutečnosti je. Příčinou tohoto sebeklamu je většinou sklon zapomínat, že když jsem sami středem svého vlastního světa, nemusí to znamenat, že jsme i středem světa všech ostatních.
Jan Urban
|
Na rozdíl od předchozího sebeklamu nám tento v ničem nepomáhá. Je sice vrozený, většinou však vede jen k tomu, že zvyšuje náš stres, a to především v situacích, které jsou pro nás nové. Tento stres však na nás může být viditelný, a může tak vést k tomu, že si nás ostatní začnou všímat skutečně trochu více, než je zdrávo.
Podobný je i efekt průhlednosti, jež spočívá v tom, že lidé přeceňují schopnost ostatních „do nich vidět“. Tato schopnost totiž většinou nebývá velká. Příkladem je student, který se na určitý předmět nepřipravil, a začne se obávat, že učitel to pozná, a vyvolá ho, jednoduše proto, že jeho neznalost na něm vidí. V důsledku toho začne panikařit, a vyvolán být skutečně může.
Řešení, jak se s tímto klamem vypořádat, je většinou jednoduché. Stačí si uvědomit, že druzí nás sledují nebo se o nás zajímají podstatně méně, než se domníváme.
3. Paradox výběru
Možnost výběru nás zpravidla těší. Podstatou tohoto paradoxu však je, že v situacích, kdy je omezenější, se zpravidla lépe orientujeme, dokážeme se rozhodnout snadněji, a zpravidla i lépe. Příliš mnoho možností, ze kterých můžeme volit, nás naopak často stresuje, a vede k tomu, že si nakonec možná nevybereme vůbec.
Ilustrací tohoto paradoxu je experiment, který provedla firma vyrábějící šampóny. Počet variant jednoho ze svých produktů snížila z 26 na 15. Výsledkem bylo zvýšení prodeje o 10 %.
Paradox výběru pochopitelně neznamená, že možnost vybírat si z více možností je špatná. Co říká, je, že lidi postavení před výběr z velkého počtu možností, navíc v omezeném čase, může tato situace paralyzovat, a jejich výběr nemusí být nejlepší.
K řešení tohoto paradoxu zpravidla pomohou dva kroky. Tím prvým je ujasnit si, podle čeho si vybíráme, tedy jaká kritéria jsou pro nás při výběru důležitá. Druhým je vyhnout se situacím, vyžadujícím výběr z příliš velkého počtu možností, tedy upřednostňovat situace, kdy je výběr omezenější.
4. Efekt potvrzování
Jde o tendenci vyhledávat, upřednostňovat či přijímat informace podle toho, zda potvrzují naše vlastní názory, a ignorovat naopak ty, které jsou s naším přesvědčením v rozporu.
Společenským důsledkem efektu potvrzování bývá polarizace postojů, vytrvalost ve víře či sklon věřit iluzorním vztahům, například mezi událostmi, které spolu nijak nesouvisejí. Na jeho podporu slouží často nejrůznější „algoritmické úpravy“ na sociálních sítích, které jednotlivcům zobrazují pouze informace, se kterými souhlasí.
Osm doporučení, jak v době vysoké inflace investovat do sebe |
Ještě vážnější bývá, že lidé, podléhající tomuto klamu, mají sklon svému přesvědčení věřit i tehdy, když je v rozporu s jasnými důkazy, které svědčí o opaku. Vůči lidem, zastávajícím jiný, pro ně nepříjemný názor, bývají navíc téměř automaticky nepřátelští.
Efekt potvrzování většinou nelze zcela odstranit, dá se ale omezit výchovou, tréninkem kritického uvažování a snahou získávat informace z více zdrojů. V neposlední řadě pomůže i to, že si existenci tohoto efektu, tedy to, že může působit i na nás, uvědomíme.
5. Efekt informační dostupnosti
Uvažování, které podléhá tomuto efektu, je zkreslené, protože je založeno především na informacích, které se nám při přemýšlení o určité věci vybaví jako prvé.
Pod vlivem tohoto efektu se tak lidé mnohdy rozhodují na základě okolností či případů, které jsou nedávné a které mají v čerstvé paměti. Mnohdy se tak rozhodují i proto, že informace, které si vybaví snadněji, považují za důležitější.
Důsledkem tohoto myšlenkového klamu může být sklon se při svém uvažování opírat o omezenější či dokonce méně relevantní okruh informací. V extrémním případě jde o uvažování člověka, který ve svém úsudku vychází z toho, co ho jako první napadne.
K nejčastějším praktickým důsledkům tohoto efektu patří uvažování zkreslené tím, co jsme měli možnost sledovat v médiích. Příkladem je situace, kdy zprávy o únosu dítěte vedou k představě, že pravděpodobnost této události je větší, než odpovídá skutečnosti.
Rozsáhlé mediální pokrytí mimořádných událostí, například vražd či útoků žraloka, a relativně podstatně menší pokrytí událostí běžných, tak vede k tomu, že lidé mají tendenci výskyt či riziko „senzačních“ událostí nadhodnocovat. To, že o nich slyšeli, si totiž snadněji vybaví. Skutečnost, že o nich nedávno slyšeli, a mají je v živé paměti, však nemusí být pro zvažování jejich výskytu či rizik nijak relevantní.
Příkladem je průzkum, při kterém byli lidé dotazování, zda za pravděpodobnější příčinu úmrtí považují útok žraloka nebo pád kusů zříceného letadla. Většina odpověděla, že nebezpečí plynoucí z padajících částí letadla je ve srovnání s útoky žraloků podstatně menší. Skutečností však je, že možnost, že zemřeme „na padající části letadla“, je 30 krát větší, než že nás zabije žralok.
6. Pořadí získaných informací
Obraz, který si o věcech a mnohdy i lidech vytváříme, závisí často na pořadí informací, které jsme o nich získali. Platí to i tehdy, když je časový odstup, ve kterém tyto informace dostáváme, minimální.
Naše mysl totiž získané informace velmi rychle zpracovává, a velmi rychle si vytvoří i určitý zobecňující obraz. Další informace pak tomuto obrazu již často jen přizpůsobuje. Když se například dozvíme o Alanovi, že je inteligentní, pilný, impulzívní, kritický, tvrdohlavý a závistivý, a o Bedřichovi, že je závistivý, tvrdohlavý, kritický, impulzívní, pilný a inteligentní, pak obraz, který si naše mysl o obou vytvoří, může být velmi odlišný. Jejich vlastnosti, o kterých se dozvídáme, jsou sice zcela stejné, liší se však pořadím, v jakém jsme je získali.
Informace, které získáváme jako prvé, na nás působí silněji, a úsudek, který si o protějšku vytvoříme, závisí tak často především na nich. Náš rychlý, a tím i klamný úsudek, může jít dokonce tak daleko, že vlastnosti obou lidí různě „interpretujeme“.
Například tak, že Alan je možná tvrdohlavý a závistivý, je to však proto, že je inteligentní, a chce ve své práci uspět. Bedřich, naproti tomu, je možná inteligentní, svou inteligenci však využívá na podporu své tvrdohlavosti a závistivosti.
Výše uvedené myšlenkové zkreslení se netýká jen lidí, ale i věcí či událostí, a je dobré o něm vědět. V případě, že organizujeme například schůze, abychom jednotlivé spolupracovníky požádali o názor, nemusí to být nejlepší způsob, jak jejich názor získat. Lidé na schůzi si totiž často, aniž by se o to snažili, mohou svůj názor utvářet poměrně velmi rychle na základě toho, co slyšeli od ostatních. Pokud chceme slyšet jejich skutečný a nezávislý názor, může být lepší se jich zeptat jednotlivě.
