V českém školství se jde často „ode zdi ke zdi“, říká ředitel SOŠ Jarov

Jako malý měl o svém povolání stejné představy, jako snad všichni kluci. Postupně chtěl být vším možným, od popeláře až po prezidenta. Hodně dlouho mu vydrželo přání být „doktorem u zvířat“. Zlom přišel při středoškolských studiích, kde měl štěstí na mnoho vynikajících učitelů.

„Vzpomínám na skvělého třídního ze své učňovské školy a třídního učitele z průmyslovky, nezapomenu také na vynikající učitelku češtiny a dějepisu na střední škole. Ti byli asi nejvýraznější,“ říká Miloslav Janeček, ředitel Střední odborné školy Jarov v Praze (SOŠ Jarov) a dodává: „Obdivoval jsem je. Líbila se mi jejich práce, jejich způsob jednání s žáky. Uměli to s námi. A já se jim chtěl podobat.“

Jaké byly vaše vlastní začátky ve školství?
Po absolvování pedagogické fakulty Univerzity Karlovy jsem učil na základní škole. Začínal jsem, jak se říká „od píky“, jako učitel malých dětí na prvním stupni, teprve později jsem si dodělal aprobaci pro střední školy.

Později jste ale přímé „učitelování“ opustil…
Ano, pracoval jsem ve školské administrativě, později jsem byl ředitelem školského úřadu, po jeho zrušení jsem se stal vedoucím odboru školství v jedné pražské městské části. Když mi začalo chybět aktivní školství, přihlásil jsem se do konkurzu na Jarov. A nelituji, bylo to skvělé rozhodnutí.

Jak dlouho jste už na SOŠ Jarov?
Když odcházel můj předchůdce z místa ředitele této školy do důchodu a pražský magistrát vyhlásil konkurz na nového, psal se rok 2008. Tedy už 17 let.

Pozice ředitele je ale pořád spíš manažerská pozice. To se za katedru, abyste se pravidelně potkával se žáky, asi moc nedostanete, ne?
Ředitel každé školy má spoustu příležitostí potkávat se se žáky – například se pravidelně scházíme ve studentském parlamentu školy, s těmi úspěšnými žáky na takzvaných „děkovačkách“, kde s bezalkoholovým šampaňským připíjíme našim úspěšným reprezentantům na jejich úspěchy na odborných soutěžích, scházíme se také s vybranými účastníky před jejich výjezdem na odborné stáže v zahraničí v rámci Erasmu a pochopitelně setkávám se i s těmi neúspěšnými a problémovými žáky při řešení jejich problémů. Prostě těch příležitostí k setkání se žáky je více než dost i bez katedry.

Jak složité je stát se ředitelem jedné z největších odborných škol v Česku? A následně post obhajovat?
Podle současné platné legislativy musí zřizovatel každého ředitele po šesti letech potvrdit ve funkci, nebo také samozřejmě nepotvrdit. Předchází tomu řada hodnocení, pohovorů, psychologických testů, vyjádřit se musí školská rada, Česká školní inspekce. A jak složité je stát se ředitelem školy? Stačí se přihlásit do konkurzu a přesvědčit konkurzní komisi o své vizi rozvoje školy.

Co práce ředitele školy vlastně v praxi obnáší?
To je hezká otázka, ale těžká odpověď. V Česku ředitel školy zodpovídá za vše, co se ve škole stane. V Česku je platná právní subjektivita škol nebývale široká, což má svoje výhody i nevýhody. Školy mají vysokou míru samostatnosti, to je určitě dobře, je s tím však pochopitelně spojena i velká zodpovědnost.

Na každé škole je hodně důležité, jaké zástupce a další nejbližší spolupracovníky si ředitel zvolí. V českém školství je také velmi důležitá role zřizovatele školy, což jsou většinou územní samosprávné celky. Střední školy v Praze mají velké štěstí na odbor školství, který dokáže svým školám, když je to potřeba, vždy poradit a pomoct.

A ta samotná práce ředitele střední školy?
Ta je hlavně o práci s lidmi. Tedy především práci se žáky, ale také s jejich rodiči, učiteli a dalšími zaměstnanci školy, se sociálními partnery, kterými jsou v našem případě především řemeslné cechy, profesní svazy, firmy zaměstnávající naše absolventy a podobně. Zní to jednoduše, ale asi si každý dovede představit, jak napínavé to někdy je. Spoustu času si od ředitele žádá také správa svěřeného majetku.

Pro představu, naše škola má roční rozpočet blížící se 200 milionům korun a spravujeme majetek za více než 1,5 miliardy korun. Někdy si říkám, co neobvyklého mě ještě překvapí. Představte si třeba, že jako ředitel v podstatě obyčejné střední školy v Praze, musím řešit i odstřel divočáků na pozemcích naší provozní a botanické zahrady.

Jak je u nás podle vás nastavený systém v oblasti učňovského školství?
Učňovské školství má u nás dlouhou tradici. Myslím, že jeho systém je v současnosti dobře nastavený a největší chybou by byly jeho radikální a neuvážené změny. To ale neznamená, že dílčí změny nejsou nutné. Bylo by potřeba zlepšit pravidla pro spolupráci učňovských škol s firmami, do kterých chodí žáci na odbornou praxi. Nejsem sice příznivcem plného duálního systému, ale jeho prvky jsou pro učňovské školství důležité.

Kde dál vidíte prostor pro zlepšení?
Velkým problémem je inkluze, nezvládnutá inkluze je ale problém celého českého školství. Nedostatečné je kariérové poradenství, a to jak při výběru oboru na střední škole, tak i při opouštění střední školy. Nedostatek psychologů ve středním školství začíná být kritický, stoupající počet nejrůznějších psychických problémů u žáků je až alarmující.

Přes všechny sliby politiků je stále nedostatečné finanční ohodnocení učitelů, to platí v učňovském školství dvojnásob. Zkuste přesvědčit kvalitního tesaře na vrcholu sil, aby šel své řemeslo učit. Přesto jsem přesvědčen, že přes všechny uvedené problémy se české školství za současné učňovské školství stydět nemusí.

Planetum: Ze stoleté instituce udělal moderní kulturně vzdělávací centrum

Za ty bezmála dvě dekády, co jste ředitelem, jaké období hodnotíte jako nejhorší a jaké naopak jako nejlepší?
Každé období bylo v něčem lepší, v něčem horší. Zcela jistě ale nejhorším bylo období covidu. Pro všechny ve školství to bylo pochopitelně těžké, ale když je absolutně nejhůř, tak si asi přípravu na maturitu online dokážeme představit. Učeň zedník se ale online míchat maltu nenaučí. Tisícům rostlin v našich školních sklenících také online péče nestačila. Učně zedníky jsme potřebovali učit jejich profesi na stavbě, učně zahradníky jsme potřebovali učit jejich profesi na zahradě. To ale nikoho moc nezajímalo, všichni řešili především maturanty.

Střední odborné školy byly dlouhou dobu dost, co se týče zájmu deváťáků, opomíjené. Nebála bych se říct, že učňovskými obory část společnosti až opovrhovala, ač řemeslníky každý z nás občas potřebuje. Jaká je situace nyní, je to lepší?
Říkám to opravdu moc rád, je to o dost lepší. Veřejnost již před nějakou dobou začala vnímat, že řemeslníci, ti šikovní, slušní a spolehliví, jsou uznávaní, mají zajištěnou práci na měsíce a někdy i roky dopředu, mohou si vybírat zakázky, nechají si velmi dobře zaplatit. Mohou si dovolit kvalitní nářadí a vybavení, které jim může ulehčit práci. Lidé si začínají uvědomovat, že – aby se jejich dítě mělo v životě dobře, nemusí být nutně právníkem, nebo pracovníkem banky. Dobře se mohou mít i dobří řemeslníci.

Také konkurence umělé inteligence v kvalitní ruční řemeslné práci po dobu několika nejbližších generací ještě asi nebude tak velká. I když pochopitelně i do naší výuky pronikají stále více technologické novinky, jeden příklad za všechny, v naší svářečské škole jsme začali používat při výuce moderní svářečský trenažer.

Kdo se k vám na školu dnes hlásí?
Počet uchazečů o studium na naší škole rok od roku stoupá. Hlásí se k nám hlavně ti, kteří opravdu chtějí dělat obory, které se vybrali, jsou většinou manuálně zruční. Často mají tradici vybraného oboru v rodině. To je určitě další důkaz stoupajícího zájmu o řemesla a učební obory, pokud se například táta řemeslník neobává dát svého syna také vyučit svému nebo podobnému oboru. Znamená to, že on sám vidí v daném učebním oboru dobrou perspektivu.

Předpokládám, že se ale objevují i žáci, kteří o studium valný zájem nemají…
Pochopitelně jsou i tací, kteří nemají zájem, zato mají řadu problémů, neprospívají, mají problémy s chováním, s docházkou do školy. Takovým se snažíme v rámci možností pomoci třeba i prostřednictvím našeho poradenského pracoviště – přímo ve škole působí dvě psycholožky, speciální pedagožka, etoped, metodička prevence, výchovní poradci. Snažíme se pochopitelně řešit situaci i s rodiči, ne vždy se to ale podaří.

Jaké obory jsou aktuálně v trendu?
Již mnoho let jsou nejvíce naplněné obory truhlář a instalatér. Možná proto, že truhlář je chápán jako „voňavé“ a relativně čisté řemeslo. Většinou pracuje v teplé dílně, vyrábí často až umělecké výrobky. Instalatér zase zahrnuje široký rozsah činností, jako je instalace vody, odpadu, topení, plynu, nabízí se tedy široká možnost specializace v praxi.

Jsou nějaké obory, které třeba kvůli moderním technologiím budou na ústupu?
Domnívám se, že z klasických stavebně zaměřených řemesel zánik žádnému v dohledné době nehrozí.

Mají o studium zájem i dívky?
Ano, v posledních letech výrazně přibývá dívek na dříve tradičních chlapeckých oborech. Tento trend pozorují i kolegové na jiných učňovských školách. Takže dnes již nejsou výjimkou dívky na učebních oborech malíř, truhlář, podlahář, elektrikář, instalatér, ale i kominík, nebo kamnář.

Máte za sebou přijímací řízení do dalšího ročníku, jaký byl letos zájem?
Přijímací řízení ještě neskončilo, ale převis počtu přihlášek nad kapacitou školy je velký. Všechny naše obory, i ty učební, budeme mít obsazeny již v prvním kole přijímacího řízení. V současné době to asi nepřekvapí, protože demografická křivka absolventů základních škol zažívá vrchol, ale u nás velmi podobná situace byla již před několika lety.

Jak je to s personálním obsazením oborů, je těžké sehnat učitele odborného výcviku?
Sehnat (nejen) mistry, to je velice složité. Ti současní jsou většinou fandové svého řemesla, které navíc baví práce s mladými lidmi. Díky naší velice intenzivní spolupráci s řemeslnými cechy a stavebními firmami se nám občas podaří sehnat řemeslníka, který se blíží konci své profesní kariéry a už se nezvládne celý den pohybovat například po střeše. Má ale spoustu zkušeností a dovedností, a pokud zvládá jednání se žáky, může z něho na pár let být skvělý mistr učňů pokrývačů. Žáci totiž velmi oceňují dovednosti a zkušenosti svých učitelů.

Je dnešní mládež skutečně tak „rozjívená“, jak se říká? A dokážou si s jejich výstřelky vyučující poradit?
Nemyslím si, že by současní žáci byli horší než žáci před několika lety, nebo třeba i desítkami let. Vyrůstají prostě v jiných životních podmínkách, tak jsou naprosto logicky v některých ohledech jiní. Snažíme se i jejich případné výstřelky zvládnout, například i za pomoci již zmiňovaného školního poradenského pracoviště.

Hodně se dnes mluví o šikaně na školách. Ve vztahu k učilištím ji asi veřejnost má zafixovanou o to silněji. Jaká je realita?
Šikana ve školství bohužel vždy byla a je. Nemyslím si, že by na učňovských školách byla ve výrazně větší míře než na jiných školách, třeba gymnáziích. Opět musím konstatovat, že díky našemu školnímu poradenskému pracovišti se nám ve velké míře daří šikanu relativně včas zachytit a řešit. Naši psychologové jsou v každodenním kontaktu se žáky, jejich rodiči, s učiteli, díky tomu se o šikaně dozvídáme většinou v počátcích a můžeme ji řešit. To je opravdu zásadní.

Řídit velké rodinné festivaly je pořádná jízda, říká promotérka Bezva Festu

Dalším silným tématem je vůbec styl a úroveň českého školství. Opakovaně se tak mluví o nutnosti reforem. Jaké problémy jsou podle vás nejpalčivější?
Ve školství je pochopitelně řada problémů, rozhodně jedním z největších je jeho financování. Dokud na školství budeme dávat z HDP výrazně méně než vyspělé evropské země, bude to chyba, která se nám bude v budoucnu vracet. Dalším velkým problémem je, jak jsem již zmínil, nezvládnutá inkluze. Myšlenka inkluze ve školství jako taková je zcela jistě dobrá, ale její současný stav v českém školství je, obávám se, dlouhodobě neudržitelný. Je škoda, že u nás jdeme v řadě věcí, jak se říká „ode zdi, ke zdi“. Buď máme inkluzi téměř nulovou, nebo naopak neomezenou. Oba extrémy jsou špatně.

Aktuálně MŠMT plánuje Inovaci oborové soustavy. Proč se má měnit? A má se dotknout i učňovského školství?
Jedním z jejich důvodů má být nepřiměřeně velké množství středoškolských oborů a obtížná orientace v nich. Myslím, že zrovna toto není problém učňovského školství, vždyť co je nepochopitelného na tom, o čem je učební obor zedník, instalatér, elektrikář a podobně. A snažit se snížit počet oborů tím, že se spojí obory pro žáky se speciálními potřebami podlahářské práce, sklenářské práce, pokrývačské práce a klempířské práce do jednoho oboru nazvaného stavební práce, je pro mě naprosto nepochopitelné.

Také myšlenka, aby žáci se speciálními vzdělávacími potřebami po absolvování svých učebních oborů již nemohli získávat výuční list mi rozhodně nepřijde jako správná. I mezi těmito žáky je celá řada takových, ze kterých budou skvělí řemeslníci. V návrhu je také omezení přístupu absolventů některých učebních oborů na odborně zaměřené nástavbové studium k získání maturity. To by ve svém důsledku znamenalo výraznou komplikaci pro možnost jejich studia na technických vysokých školách.

Kdy by změny měly začít platit?
Pokud by tyto zmiňované změny začaly platit, znamenalo by to výrazné zhoršení úrovně učňovského školství. Pevně proto doufám, že tyto změny vůbec nenastanou.

Jaká je podle vás budoucnost řemesla?
Jsem přesvědčen, že kvalitní a spolehliví řemeslníci mají o budoucnost minimálně na dobu několika nejbližších generací postaráno.

Digitální nemoci: Zdravotní obtíže, za které může práce u počítače. Jak jim předejít

A jaké jsou vaše další plány na SOŠ Jarov?
Pokračovat v současné činnosti, to znamená zvyšovat úroveň vzdělávání našich žáků, dosahovat ještě lepších výsledků našich žáků v odborných soutěžích a při závěrečných zkouškách, zlepšovat technické vybavení školy… Prostor pro zlepšování máme také v oblasti celoživotního vzdělávání, tedy rekvalifikací, profesní kvalifikace, odborných kurzů pro veřejnost.

Zkrátka areál školy v Praze 9 na Jarově má všechny předpoklady být centrem celoživotního vzdělávání v oblasti stavebních řemesel. Areál provozní zahrady a botanické zahrady v Malešicích má pak stejné předpoklady v oblasti zahradnických oborů. Zároveň zde budujeme ve spolupráci s Magistrátem hl. m. Prahy pro občany Prahy odpočinkový park v rámci školní botanické zahrady.