Z práce na oběd? Firmy přispívají zaměstnancům málo, ceny v restauracích dál rostou

Do preferencí strávníků se v Česku čím dál citelněji promítá praktičnost. Ve snaze ušetřit si stále větší část zaměstnanců připravuje jídlo doma a nosí si ho do práce v krabičkách, nebo si objednává levnější jídlo dovážkovou službou. Převažuje potřeba naobědvat se co možná nejrychleji a nejlevněji. A není divu.

Cena poledního menu se podle Edenred Restaurant Indexu za poslední čtyři roky zvýšila o 46 procent a průměrně dosahuje zhruba 196 korun. Zdražuje se napříč Českem, v Praze už v květnu cena obědů překročila hranici 220 korun.

„Není to tak dávno, kdy na koupi poledního menu stačila strávníkům celorepublikově méně než stokoruna. V roce 2014 se pod tuto hranici vešla dokonce i Praha s 98 korunami za jeden oběd. V Pardubickém kraji k jeho koupi tehdy stačilo dokonce pouhých 75 korun. V průběhu deseti let tedy pozorujeme, že se ceny více než zdvojnásobily,“ poznamenává Aneta Martišková, ředitelka vnějších vztahů společnosti Edenred, která dlouhodobě sbírá data na základě plateb více než 220 tisíc majitelů benefitních karet.

A jak to vypadá, ceny dál porostou, nejspíš ale mírně. „V nadcházejících měsících budeme pravděpodobně pozorovat dva pokračující trendy. Prvním z nich je pomalý a dlouhodobý nárůst cen obědů, který navíc obvykle zrychluje během července a srpna. Druhým bude pokračující prohlubování cenových rozdílů mezi jednotlivými regiony,“ předpokládá Martišková.

Podle červnových dat společnosti Pluxee se průměrné ceny obědů pohybují nad částkou vyšší než 200 korun celkem v šesti krajích. „Průměrné ceny obědů jsou nyní celkově nejvyšší v Jihočeském kraji, kde lidé zaplatí téměř 212 korun, ve Středočeském kraji přijdou obědy na 205 korun a v Praze na 203 koruny. Nejlevněji přijdou obědy v Kraji Vysočina, kde stojí v průměru 170 korun,“ přibližuje červnovou statistiku Pluxee tisková mluvčí Tereza Knířová.

Stravenku za 225 korun má jen někdo

Vyhláška, podle které se optimalizuje hodnoty stravenek, na rostoucí ceny pamatuje. Daňově optimální hodnota stravenka pro letošní rok činí 225 korun. Na obědy v této cenové hladině by tak stačila. „Částka daňově optimální stravenky přitom vychází z nejoblíbenějšího scénáře, kdy firma uhradí 55 procent, tedy pro rok 2025 částku 123,90 korun a zbývajících 45 procent, tedy 101,10 korun zaplatí zaměstnanec. V součtu je to právě uvedených 225 korun. Za to už se dá pořídit i slušný oběd v restauraci,“ konstatuje Jan Michelfeit, ze společnosti Pluxee.

Pracovní smlouva a výpověď elektronicky: Jaké novinky platí a co si ohlídat

Problém ale je, jak tuto možnost využívají, nebo spíše nevyužívají zaměstnavatelé. „Naše data ukazují, že nejčastější hodnota stravenek, kterou firmy svým lidem poskytují, je jen 120 až 130 korun. To bohužel dnes už na oběd nestačí,“ upozorňuje Michelfeit. Pro řadu zaměstnanců je tak obědová pauza v restauraci drahá.

Ekonomickým tlakům čelí i restaurace

V době, kdy většina lidí utratí za jídlo 20 až 30 procent svých měsíčních výdajů, tak cena oběda v restauraci hraje klíčovou roli při rozhodování o tom, jestli jíst v práci, nebo venku. „Ekonomickým tlakům čelí nejen zákazníci, ale také samotné restaurace. Ty se dlouhodobě potýkají s nedostatkem personálu i rostoucími provozními náklady, zejména kvůli cenám energií. To vše se promítá do cen jídel,“ říká Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR.

Gastronomie potřebuje změnu image. Není to práce „poslední volby“

Inflační krize vedla podle Prouzy zákazníky k tomu, že více zvažují, za co své peníze utratí. Zatímco kvalitní káva nebo zákusek v kavárně jsou vnímány jako zážitek, polední menu je běžnou nutností bez přidané hodnoty. „Lidé raději volí rychlý oběd v práci a poté investují do jiných zážitků. U mladších generací navíc sledujeme tendenci vyhýbat se osobní interakci – častěji objednávají přes mobilní aplikace nebo dávají přednost objednávkovým automatům ve fast foodech,“ dodává Prouza.

Restauracím ubývá obědových strávníků

Sázet na to, že by polední nabídky jídel v restauracích nějak výrazně zlevnily, je nejspíš jistá prohra. Stále rostoucí náklady to restauratérům nedovolí. „Loni nám zvedly cenu nájmu za restauraci i zahrádku, zvedla se spotřeba elektřiny, opět o něco výš jsou také ceny surovin, z nichž vaříme. Vzhledem k inflaci i zaměstnanci požadovali navýšení mezd,“ popisuje Aneta Sus Zajíčková, provozní restaurace Radegastovna v Ostravě.

Na druhé straně i provozovatelé restaurací chápou, že ceny jídel nelze šponovat stále výš, protože to není pro lidi a zákazníků jim kvůli tomu ubývá. „Mnozí naši partneři z řad restauratérů potvrzují, že na obědy chodí méně lidí než dříve, často také sledují, že ti, kteří k nim dříve chodili skoro denně, dnes přijdou třeba jen dvakrát za týden,“ poukazuje na současnou realitu Jan Michelfeit. A to se dá podle něj pochopit, protože při průměrných cenách 190 až 200 korun za oběd by návštěva restaurace ve všech pracovních dnech v měsíci vyšla na částku okolo 4 tisíc korun měsíčně.

Vedle ceny hraje čím dál větší roli i rychlost a tlak na pracovní výkon. Podle průzkumu Barometr FOOD si jen 13 procent Čechů vyhradí například na oběd déle než 30 minut a více než polovina strávníků se naobědvá během dvaceti minut. „Zatímco v předchozích letech se mezi hlavními kritérii při výběru poledního menu u strávníků v průzkumech objevovala například chuť, velikost porce nebo ‚nutriční hodnota‘, dnes hrají prim faktory jako cena nebo vzdálenost od pracoviště,“ uzavírá Aneta Martišková.