S rozčilenými lidmi se můžeme setkat v nejrůznějších situacích: osobních, pracovních i veřejných. Ve vážnějších případech může jít dokonce o situace, kdy vědomí rozčilených jedinců je téměř zatemněné. A mnohdy si takový člověk uvědomuje své destruktivní jednání až s určitým odstupem.
Hledáte spolehlivé a lojální zaměstnance? Inzerujte přímo přes online rozhraní jobDNES.cz. |
Když jde o lidi, kteří jsou rozčilení, protože se oprávněně domnívají, že nedostali něco, co dostat měli, je dobré jim pomoci. Jejich taktika, jak „svou“ věc získat, sice není nejšťastnější, když je na to upozorníme a pomůžeme jim, je naděje, že je budeme mít co nejdříve z dohledu. Platí to však jen tehdy, pokud nároky na danou věc skutečně mají.
Když tomu tak je, měli bychom se při kontaktu a jednání s rozčilenými lidmi vyvarovat dvou častých chyb. Tyto chyby děláme často „intuitivně“, většinou však ničemu nepomáhá. Prvou chybou je tvářit se, že emoce druhých nevidíme a máme snahu je ignorovat. Tím druhým je pak sklon rozčilit se také.
Pokud pocity rozčilených lidí ignorujeme, pak je většinou jen dále posilujeme. Lidé, kteří se dostanou pod silný vliv emocí, ztrácejí postupně schopnost zdravě uvažovat. Po čase proto ani nevědí, proč se rozčilili. Svého rozčilení si však uvědomují a jejich cílem je na sebe a své rozbouřené emoce upozornit. Když získají pocit, že se jim to nedaří, jejich zloba zpravidla dále narůstá.
Téhož výsledku však dosáhneme, když se i sami rozčilíme. Zlost druhé strany se navíc může v tomto případě obrátit vůči nám, a to i tehdy, pokud jsme původně ve středu jejího rozčilení nebyli.
Jak postupovat
Zvládnout hněv druhých, zejména tehdy, když je obrácen proti nám, nemusí být vždy snadné. Existují však kroky, které téměř vždy pomohou. Tím výchozím, bez ohledu na povahu jejich rozčilení, by měla být snaha tyto lidi uklidnit a zabránit, aby jejich hněv dále eskaloval. K dalším patří tato pravidla:
1 Všímejte si jednání druhých
Základem řešení zlostného jednání druhých, především lidí v našem okolí, je jeho prevence. Jejich rozčilení se totiž z počátku nemusí projevit otevřeně. Může začít v podobě tzv. pasivní-agrese, tedy skrytou nebo nepřímou formou, například nejrůznějšími naschvály, uštěpačnými nebo sarkastickými poznámkami apod.
Pokud k tomu dojde, snažte se, zvlášť když jste jejich vedoucí, s nimi promluvit dříve, než jejich rozzlobení přeroste do otevřené podoby. Je možné, že se vám podaří nalézt jeho příčiny a přijmout preventivní kroky, které narůstající hněv omezí.
V módě je být zaneprázdněný. K čemu tato „časová chudoba“ vede?![]() |
Při stanovení těchto kroků je dobré chápat, proč se lidé rozčilují nejčastěji. Důvodem bývá, že se cítí ohroženi nebo dokonce napadeni. Mohou prožívat frustraci, tedy nespokojenost z něčeho, co se jim nepodařilo dosáhnout, mají pocit, že s nimi jejich okolí jedná nespravedlivě, ignoruje je nebo dostatečně nerespektuje nebo nemá pochopení pro jejich pocity.
2 Zůstaňte v klidu
Jan Urban
|
Otevřené rozčilení druhých vyvolává často podobné pocity i v nás. Když se chcete eskalaci hněvu druhých lidí bránit, zůstaňte v klidu. Tedy nezačněte se rozčilovat, ani se útoku viditelně nebraňte. Pomoci vám může například to, že začnete trochu hlouběji dýchat.
Rozčilený člověk diskusi zpravidla nevnímá, a na argumenty neslyší. Je v zajetí své emoce. Uklidníte ho nejsnáze tak, že ji dáte najevo, že jeho pocity vnímáte, a z jeho úhlu pohledu i chápete, a jste ochotni se problémem zabývat.
Rozhodně ale rozčilenému člověku neříkejte, aby se uklidnil nebo že věc, která ho rozčilila, byla jen drobnost. Tato či podobná sdělení včetně sdělení, že k události došlo jeho vinou, zmíněného neuklidní. Spíš tím dáte najevo, že vám na jeho rozčilení příliš nezáleží, nebo že není vůbec důležité. Jeho hněv v tomto případě velmi pravděpodobně vzroste.
3 Neberte si situaci osobně
I když můžete mít pocit, že se hlavní směr hněvu druhé strany upírá na vás, nemusí to tak být. Situaci si proto není třeba brát osobně, ani na ni osobně reagovat.
Hněv druhé strany totiž s vámi velmi pravděpodobně moc nesouvisí. Může být vyvolán aktuální situací, která je nepříznivá, anebo mít kořeny v něčem, co se odehrálo nedávno, a na co je daný člověk citlivý. Může vyplývat ze stresující situace v práci nebo jednoduše z toho, že má těžký den, a schopnosti kontrolovat své emoce jsou, obrazně řečeno, pro daný den vyčerpány.
Když si neberete rozčilení druhé strany osobně, je pravděpodobnější, že zůstanete klidní, což vám umožní chování protějšku lépe zvládnout
4 Pokuste se aspoň chvíli souvisle naslouchat
Jestliže máte určitý čas, dejte druhému možnost jeho pocity vyjádřit, aniž byste ho přerušovali a jeho pocity odsuzovali.
Když rozčilený člověk získá dojem, že své pocity může vyjádřit a že se o ně protistrana zajímá, pak se často uklidní. Získává totiž pocit, že má proti sobě partnera, se kterým může svůj problém vyřešit.
5 Pokuste se rozčileného rozptýlit
Zkuste rozčileného rozptýlit. Tedy poskytnout mu podnět, který by jeho pozornost převedl jinam, případně vedl k tomu, aby se na svou situaci či své jednání podíval z trochu jiné stránky.
Pod vlivem tohoto podnětu se může stát, že pozornost rozčileného člověka se změní, a zaměří spíše na to, jak svou situaci řešit. Jedním ze způsobů, jak rozptýlení dosáhnout, je uvést podobnou situaci, která se stala i vám. Dobrou taktikou může být i využití humoru: lidé se totiž nedokážou rozčilovat a smát současně.
Tento krok může být velmi účinný, má však svá nebezpečí. Snaha rozhněvaného člověka rozptýlit, může usnadnit, aby svou tirádu zlosti ukončil. Dbát je však třeba na to, aby vaše snaha, přesunout jeho pozornost jinam, nebyla příliš průhledná, a nevedla k dojmu, že se o jeho pocity nezajímáme.
6 Najděte něco, na čem se shodnete
Emoce protistrany se vám často podaří uklidnit tím, že vyvoláte důvěru. Když se to nezdaří tím, že o pocity protějšku vyjádřete zájem, naznačte, že vaše a jeho zájmy jsou jistém ohledu společné a že vyřešení problému je i ve vašem zájmu.
Dejte najevo, že se určitě shodnete v tom, že ani jeden nechce, aby se problém druhé strany příliš protahoval, a oba máme zájem na jeho rychlém řešení.
7 Stanovte hranice
Když se vám podaří na základě předchozích dvou kroků protistranu uklidnit, můžete se v jednání vrátit k podstatě věci. Druhé straně jasně sdělte, že přes vaši snahu vyjít jí vstříc, existují i limity, které nemůžete překročit. Jejich součástí může být to, že určité chování protistrany pro vás není přijatelné.
Sedm typů lidí, kterým je nejlepší se vyhnout. O koho jde a čím škodí?![]() |
Při stanovení limitů je dobré uvést, v čem jste druhé straně vyšli vstříc a v čem jste dokonce mírně ustoupili. Při uvedení mantinelů, za které ustoupit nemůžete, je třeba uvést, jaké k tomu máte důvody, jaká ohrožení by překročení těchto hranic vyvolalo apod.
8 Pomozte druhé straně uvědomit si, co spouští její impulzívní jednání
Tento krok se můžete zkusit podniknout, když máme na dalších vztazích s druhou stranou zájem, a snažíte se omezit pravděpodobnost toho, že se podobným způsobem rozčilí i v budoucnu. Můžete ho proto použít i jako šéf nebo kouč.
Jde o krok, který můžete zkusit poté, co se druhá strana uklidnila, a opakování vyhrocené situace vám bezprostředně nehrozí. Jeho podstatou je snažit se společně s druhou stranou identifikovat „spouštěče“ hněvu. Zároveň uvažovat o způsobech, jak se těmto spouštěcím situacím v budoucnu vyhnout, a pokud nastanou, jak je lépe zvládnout.
Při rozboru těchto situací není přitom namístě druhou stranu jakkoli odsuzovat nebo obviňovat. Pomoci vám mohou konkrétní příklady, kdy se rozzlobila. Našlapovat je však třeba opatrně. Někdy se totiž může stát, že jen zmínka o těchto situacích ji znovu rozruší.